Veganizovací strategie

Střípkovité zamyšlení o strategiích, bojích a možnostech veganů na jedné a Bělobrádků na druhé straně.

Byly doby, kdy dvě vojska šla proti sobě seřezaná v geometrických útvarech a probíjela se řadu po řadě. Jinde se začalo pracovat s terénem. Pak přišel partyzánský způsob boje. Psychologická válka, studená válka, bojkot, opotřebovávací válka… Nebudu se šťourat v tom, že válku a boj v jakémkoliv smyslu považuji za nesmyslnou a pustím se rovnou do rozebírání strategií a navrhnutí vlastní strategie (ano, rozhodně je tato věta i čin v rozporu).

Kauza hloupý hloupý hloupý politik

Nejprve rychle k Bělobrádkovi. Tak ten to udělal vlastně skvěle (nevíte-li, o co jde, zadejte do gůglu eko-bio vychrtlina). Nás veganů a vegetariánů je pořád menšina, převažují mezi námi mladí lidé do cca 45 let, a navíc v této menšině se dá očekávat skupina nejrůzněji alternativně smýšlejících lidí. To dává dohromady molotov koktejl nevolících.

No a sami víte, jak dokážou být lidé zlí a hloupí, jakou sílu mají pohromadě u piva, jak rádi si zanadávají na eko-ezo-bio vychrtliny. Tuhle část populace, která možná tiše souhlasí s Bělobrádkovým výrokem, si mohl naklonit. Negativní reklama taky reklama, vrána k vráně sedá – udělám ze sebe burana z lidu a lid mě zvolí. (Prosím, prosím, dej, ať jsem lidi hrozně moc podcenila a ať to tak není!) Zkrátka my od začátku nebyli volební cílovka a společný „nepřítel“ někdy spojuje víc než nějaké hlubší společné vize budoucnosti. 

Buď hodný vegan

A teď úplně přeskočím k veganům a jejich podle mě nešťastné strategii. Mnozí z veganů jsou nesmířliví, střílí do vlastních řad a podrývají drobné kroky vegetariánů a konvenčně se stravujících. „Buď jsi 100% vegan nebo týráš zvířata.“ Taková filozofie má celoglobálně neefektivní dopad.  V dohledné budoucnosti nevěřím ve veganskou planetu. Ale věřím v možnost zániku velkochovů. Spousta lidí vám rovnou řekne, že se na veganství necítí, že se něčeho nedokážou vzdát, že je smrt zvířat přirozenou součástí potravního řetězce. Takový je holt zatím jejich program. Ale neznám člověka, kterému se líbí to, co se děje ve velkochovech. V tomto bodě nastává společná řeč všech, veganů i masožroutů. Pokud je tady tato jiskřička uvědomění, nezhasínejte ji tím, že těmto lidem seberete chuť cokoliv změnit, protože stejně nebudou dost správní, dost vegan. Podpořte je, namotivujte. Každý kus masa, který nesníš, každé vajíčko z velkochovů, které nekoupíš, se počítá. Krok za krokem.

Představuji si to jako návštěvu fyzioterapeuta. Bolí vás kotník, pracujete na kotníku, bolest se přesune do kolena, poté do kyčle, až zjistíte, že bolest začala v bedrech. Ale postupujete od bolesti, která se objevila jako poslední. Je to jako pyramida. Nelze zvítězit hned, základy nerozboříte. Když se pět lidí rozeběhne proti armádě, nic nezmůžou. Ale když těch stejných pět lidí armádu obejde a zajme generála, můžou se dít velké věci.

Člověk, který jí týdně kilo masa, litr mléka a 3 vajíčka a nechce se stát veganem, může změnit své stravovací návyky alespoň tak, že začne bojkotovat velkochovy a svou spotřebu sníží na polovinu. Za rok už to něco znamená… je třeba lidi podporovat v malých krůčkách. A pak zmizí velkochovy… a řeznictví… a kdoví, jednou tu budeme pobíhat a žít jen z té prány, krok za krokem.

Touto strategií (a vařením) jsem získala poměrně velké množství zveganizovaných skalpů. Vlídnost, trpělivost, pokora a dá se pohnout vesmírem. Peace!