Ve veganské internetové komunitě se to hemží dotazy typu: „Ach jo, jak mám svému sousedovi vysvětlit, proč opravdu nejíme ani med“ nebo „co mám babičce říct na to, že je špatné pít domácí mléko“ či „jak přesvědčit mého přítele vegetariána, že pokud jí domácí vajíčka, je nechutný, protože vlastně konzumuje slepičí ovulace“.

Takové diskuze bývají velmi emotivní a mnohdy jsem se nechala strhnout touto atmosférou a rozepsala jsem dlouhou odpověď, kterou jsem vzápětí smazala, protože by to bylo úplně zbytečné. Sepsala jsem tedy několik svých postřehů a místo v komentáři si vylila srdíčko na blogísku.

Práce s informacemi

Vegani si často zakládají na tom, že se vymanili určitému stereotypu uvažování a informační blamáži. Ale místo aby si té svobody užívali, mnohdy se opět poslušně zařadí do jiného stáda, přijmou za fakt vše, co se o veganství dozvěděli z Pozemšťanů a přednášek Gary Yourofskyho a šablonovitě triumfálně vytahují dokola stejné odpovědi (pozn. Gary byl poslední veganizovací okamžik i pro mě, dozvěděla jsem se od něj do začátku nejvíc věcí, je to hezkej chytrej pán a mám ho ráda). Zkrátka ani vegani by neměli zapomínat na kritické uvažování, stálé hledání odpovědí, zasazování poznatků do konkrétních situací atd.

Konkrétně například oblíbený argument – aby měla kráva mlíko, musí mít tele, to se musí zabít, ty piješ mlíko pro telátko a pak se kráva znovu oplodní a znovu a znovu. Pak se to přirovná k lidské samici, aby bylo zcela jasno, o co jde. Ano, to se děje. Především ve velkovýrobnách je třeba, aby byla kráva oplodněná a dojila víc. Ale pokud má sousedka krávu, tak s ní tohle s největší pravděpodobností nedělá. Ono totiž stačí, aby ji po odstavení telete nepřestali lidé dojit. Na stejném principu fungovaly ženy – kojné. Jistě, zůstává téma etiky držení zvířete, dojení, prospěšnosti zdraví, ale rozhodně se zde nemůžeme bavit o něčem tak vyostřeném jako o velkochovech z odstrašujících dokumentů. A já osobně bych žaludek ani srdce na to, abych nějaké hodné vesnické babičce, která od dětství žije na statku a každé ráno podojí, řekla, že je zlá a týrá zvířata, prostě neměla.

Stejně tak jsem jako malá byla párkrát vybrat vajíčka v kurníku a nic drastického se ani při tomto aktu nedělo. Takže pokud někdo chová slípky jen pro svou potřebu na vajíčka, opět bych se zdráhala vynášet příliš horlivé rozsudky. To samé platí o některých včelařích, kteří se svou péčí mohou podílet na zachovávání včelstev.

Trocha pokory

A hlavně – pokud vás o vysvětlení někdo nežádá, tak mu ho necpěte. Každý má svou cestu a svůj čas. Málokdo z nás je veganem od narození a každý k tomu okamžiku musel dospět. Pokud někoho ovlivníte aurou své vyrovnané a cruelty free osobnosti, pokud někoho ovlivníte milým a moudrým slovem, pokud někoho veganizujete svým kuchařským uměním, jste pravými bojovníky. Nadřazené ostrovtipy, arogantní posměšky a precizní extremismus na fejsbůku nikomu nepomůžou a co hůř, mohou lidi od snahy být vegany úplně odradit.